V L A K Y    D O    B U D O U C N O S T I.


Asi všichni známe současný stav českých drah. Jezdíme rychlíkovými soupravami, jež pamatují ještě Gustáva Husáka za časů jeho dnes již zašlé slávy a jediný rozdíl je v tom, že jsou o něco málo méně špinavé, než byly za časů onoho kouřem  a špínou věčně zahlceného komunismu. Občas v nich i teče voda na toaletách. Za 20 let to nějaký pokrok je. Malý.
Kodrcavé, modré a hlučné meziměstské pantografy, jejichž konstrukce sahá do padesátých a šedesátých let jsou už vyloženým anaschronismem a  něco takového na kolejích nemá ani jinak velice chudé sousední Polsko. Jsou pomalu nahrazovány novými soupravami, nám známými jako City Elefant, ale poměrně pomalu a takovéty běžné nešvary jako netekoucí voda na toaletách, špína  a občas nefungující topení jsou pro ně typické, jako jsou typické pro České Dráhy obecně. Jinak jsou tyto lidově zvané "Ešusy" celkem solidními vlaky, pokud by se o ně někdo staral. Místní tratě jsou obsluhovány  celou flotilou stárnoucích, cihlově červených , často 40 let starých lokálek většinou řady 810 které známe jako ony drncavé a  hlučné soupravy, které jsou semtam přestavovány na ještě více  drncavé, žluté, jen o něco moderněji vypadající a ještě méně spolehlivé žluté vozy REGIONOVA. Jsou nízkopodlažní, jen co je pravda, ale pro ně typickým zasekáváním dveří na toaletách, nepohodlně vzpřímenými sedadly  a poskakováním jednoduchého podvozku, který se nikde v civilizovaném světě nevyrábí od 70 let nám, pokud zavřeme oči, připomínají svojí jízdní kulturou právě ona sedmdesátá léta. Léta našeho mládí, nepohodlné cestování, všechno na co vzpomínáme, ale tehdy jsme nadávali. Připomeňme si ale, že dnes je rok 2010 a ti komunisti už tu 20 let nevládnou. Nebo spíš, jak kde. A teď se ptejme spolu s Vámi, proč se toho na českých železnicích za tu dobu moc nezměnilo.

Jistě máme modernější koridor na Moravu a mezi Děčínem a  Vídní, několik dálkových Pendolin, která většina z nás nikdy nepoužije, a digitální displeje v nádražních halách a několik opravených , či nových nádraží, a buďme zato rádi. Také naše železnice se roztrhly na nákladní ČD Cargo, Osobní České dráhy a Správu Železniční Dopravní Cesty které patří české koleje. Nedělejme si iluze o tom, že jsme učinili nějaký pokrok. Jen jsme splnili směrnice EU v tom smyslu, že koleje patří státu a na kolejích může v rámci běžné soutěže podnikat víc firem. Někdy to tak i funguje. Na severní Moravě se zčásti uplatnila firma OKD Doprava a také Severočeský Viamont. Přesto zde mají v osobní dopravě nepsaný monopol České Dráhy. Monopol, který by jinde v Evropě nebyl možný...

Možná můžeme děkovat stárnoucímu, nicméně pevně se držícímu managementu českých drah, možná trochu politikům, ale výsledek je vždy stejný. Cestování ve starých vlacích na němž jsou Evropské asi jen ceny nás nikoho nenadchne a  změny se moc nechystají...


Teď tu stojím poránu na Ústeckém hlavním nádraží a trochu nevěřícně zírám na vlak jenž se ke mně blíží. Přesněji, stojím mu v cestě. Pochopitelně jsem neodolal a vytáhl jsem rychle fotoaparát a  stojím v kolejích. Samosebou na nich nemám co dělat. Fotky nakonec nevyšly, ale několik hodin poté jsem už udělal mnohem solidnější.


O dlouhodobě plánované prezentaci akciové společnosti Studentagency, konkrétně její dcečinné A.S. Regiojet  jsem věděl dlouho dopředu ale přesto mně první pohled na jeden z vlaků ohromil.  Tichý, nádherně žlutý a mezi zastaralým vozovým parkem našich drah trochu neobvyklý vlak mile překvapil.

Není velkým tajemstvím, že tyto vlaky již nějaký čas na našich kolejích jezdí. Příhraniční linky mezi Německem a ČR okolo  Chebu a na několika dalších místech již víc jak osm jet obsluhují tyto soupravy. Většinou pod vlajkou německé DB. K pohodlí a spokojenosti cestujících a hlavně, za stejné ceny. Kdykoli jsem ve své vlasti, sám sebe se ptám, proč mi tohle pohodlí za ty samé peníze České Dráhy vytrvale odpírají.
Jedním z vysvětlení se zdá být cena. Repasovaná, na žluto nastříkaná osmsetdesítka přejmenovaná na Regionovu stojí o čtyřicet milionů míň, tedy asi půlku. Jenže ! Je těžká, slabá, hnaná jen na jednu, a to ještě přední nápravu a její motory / prý pocházejí původně z nákladních Liazek / nejsou moc spolehlivé. Lidový vtip říká, že když chce strojvedoucí zrychlit, přidá, ale Regionova víc  nezrychlí. Jen víc řve. Spolehlivá také moc není. Opravy a provoz se tedy asi hodně prodraží. Na soupravy DESIRO vyráběné z větší části Německým Siemensem nesáhnete 8 až 10 let, kromně běžné údržby nic nepotřebují a jen do nich lejete naftu a té taky zdaleka tolik nespotřebují. Když bychom vzali školní kalkulačku, dopočítáme se k tomu, že oba vlaky vyjdou na cenu stejně a v moderním Desiru je víc sedaček, pohodlí i místa,

DESIRO snad není konkurencí pro astronomicky drahá Pendolina - jinak nic proti nim, ale daleko spíš konkurencí pro vlaky místních tratí na nichž ostatně ČD provozují kdeco, jen ne slušné vlaky.
Přesněji je moderní konkurencí proti zastaralým osmsetdesítkám, které a snad se páni nahoře ve vedení Českých Drah neurazí, vycházejí konstrukčně ještě z historického Hurvínka jež začal vznikat kdysi tuším ve čtyřicátých letech minulého století. Na tehdejší dobu byl vůz s motorem pod podlahou a s jednoduchámi nápravami asi na úrovni, ale již několik desetiletí se vyrábějí tzv "podvozkové vozy" s dvojnápravami, jež jsou spolehlivější a hlavně - pohodlnější. Jak se zdá, ČD hodlá tuto půl století zastaralou koncepci oprašovat v podobě Regionov i v jednadvacátém století. Logický důvod pro to není. A nedělejme si iluze Regionovy nově vypadají, ale nové nejsou.  Tyto vozy vznikají přestavbou doježděných, několik desítek let starých osmsetdesítek, povětšinou nepojízdných.

Na začátku každé nové Regionovy stojí obyčejný oježděný vrak.


Proč jdou do prvního provozu žluté Německé vlaky je nabíledni. Omdesátitunová souprava pochopitelně nespadne bez důvodu jentak z nebe. Na naše české koleje v rámci propagace budoucích dopravních možností u nás je poslala Brněnská firma která u nás už léta provozuje autobusy. Nebudu někomu dělat reklamu a dovolím si citovat jen svoje zkušenosti.

Kdo jsou ?
Největší autobusový dopravce v ČR a pokud vím i největší operátor mezi prodejci letenek.
Za dlouhá léta jsem si na tuhle firmu zvykl i já. Je to s ní levnější. Když mám někam po světě letět, tak s letenkou od této firmy, když cestuji někam dál po republice, či po Evropě, tak většinou v některém z úctyhodné flotily jejich autobusů, žlutých povětšinou vysokých, pohodlných zájezdových Scanií. Tyhle dlouhé, autobusy si mne získaly už před pár lety. Popravdě řečeno, nejdřív cenou a až později jsem si uvědomil rozdíl mezi třicet let starým rychíkovým vozem a novým autobusem, jehož sedačka je pohodlnější  a jde sklopit. A taky je levnější. Nedávno jsem si připoměl realitu krátkým výletem do Bavorského Mnichova. Jel jsem na poslední chvíli nikoli autobusem, ale vlakem ČD. Cesta trvá o tři hodiny déle, bolí Vás záda a lístek stojí skoro dvojnásob. Uvědomíte si, jak jsem si to uvědomil i já, že na nižší ceny  a pohodlí se lehko zvyká. Ale pak se svezete necelých 500 km s ČD starým vagonem a připomenete si něco o tom Husákovi.
Tato, dnes už poměrně velká Brněnská firma to samozřejmě nedělá pro mé krásné oči. Její zakladatelé podnikají pro peníze. Ale pamatuji, jak před mnoha lety mnozí pohrobci bývalých okresních Národních podniků ČSAD horovali v médiích, že Studentagency do švestek padne a ejhle ona už je tu asi tak jedno desetiletí, má nejnovější autobusy,je největší v ČR a funguje jak hodinky. Chyby má, ale kdo ne.

Stejné argumenty kdysi padaly na palubní stewardy. Je příjemné, když se někdo trochu stará o Vaše pohodlí,  zavazadla a aby vám nic nechybělo. Škarohlídi tehdy tvrdili, že se buď neudrží tahle služba vůbec, nebo aspoň její úroveň. Palubní stewardi a stewardky se pořád  drží na úrovni bezmála aerolinek a posledních tak asi pět let se myslím i lepší jejich jazyková vybavenost na víc jazyků jak jen povinnou angličtinu, či němčinu. Zčásti je to podle mého možné proto, že firma zavedla velké autobusy s velkým počtem sedadel a vzniká tím větší ekonomický prostor pro dobré podmínky lepšího personálu. Totéž se dá směle tvrdit i o řidičích. Naprosto bezvýhradně to platí i na linkách mimo naše území které má firma taky.

To že půjde tato firma s dceřinkou Regiojet  i na naše koleje, se ví léta a začátek vypadal slibně. Uvědomil jsem si to 2. května, kdy jsem nastoupil poprvé do žlutého Desira a nestačil jsem se divit. V Sasku Anhatsku s ním jezdím často ale u nás ?? Z hlediska stálého klienta naší železnice je to stejný skok, jako by na naše koleje spadli mimozemšťani. Když se podíváte na fotografie pořízené na stárnoucím nádraží v Litvínově (tuhle jsem to někde našel na jejich webovkách) , pochopíte proč. Na bídu na našich tratích jsme si zvykli natolik, že si ji ani neuvědomujeme. Když pak po kolejích přijede něco, co už mají skoro všichni naši sousedi a jen my ne, bere Vás zlost. Připomeňme si, že mimo bývalé NDR jsme my češi z výchoního bloku doposud nejvyspělejší ekonomikou, ale na dráze to není nijak vidět. Leda cenami jízdenek. Ty jsou v případě předváděcího provozu Regiojetu spíš symbolické, ale je to dobře, ať se lidi podívají, jak to vypadat může.
Pokud máte navíc na palubě služby o jakých ČD odmítá i jen uvažovat, jako například automat na kávu vnímáte cestování jinak. Líp.
Oceníte průvodčí co vás nešeřvou jako mne nedávno za přehnutou jízdenku na trati Praha - Dresden. Průvodčí nenosí umolousanou erární uniformu a jste rádi za neexistenci arogantních revizorů jako u ČD (tímto pozdravuji revizora pana Veselého z KC ČD Hradec Králové, služební číslo 0205). Někdy se ptám, na co ČD tyto dodatečné kontrolory zavedla.

Po rozjezdu vlaku se ocitáte v jiném světě. Nic se nechvěje, dva motory soupravy tiše vrní a prostředí okolo Vás je oduševňující a opravdu kulturní.  Tytam jsou pazvuky, nedovírající okna, páchnoucí toalety, a nedostatek místa pro nohy, tedy  - běžný standard našich Českých Drah. A hlavně, mezi sebou, se svými blízkými, se svými dětmi si můžete povídat, aniž by jste zvyšovali hlas. Děti nepotřebují Kinedryl, nebolí je z cestování hlava, a nemusejí chodit blinkat. Vlak je vymyšlen k ohledupnosti vůči cestujícím. V tom smyslu, že se nepovažují za přepravovaný materiál, ale lidské bytosti. Na což možná Vrchnost na Generálním Ředitelství ČD, která asi vlaky ani nejezdí, už dávno zapomněla.
Ale Vaše děti tuhle ohleduplnost ocení. A vy také.
Na těchto soupravách mne zaujal malý, ale přesto příjemný detail. Mezi kabinou strojvůdce a cestujících je  rozměrná prosklená plocha a vy vidíte pohodlně dopředu. Troufnu si tvrdit, že jsem po světě jezdil kdečím ale kromě Airtrainu na Newyorském letišti JFK jsem tohle nikde neviděl. A je to příjemný detail. Další příjemnou věcí je palubní personál. Nedělejme si iluze, že Railtrans pro tento provoz najal elitní modelky nebo něco stejně hloupého na ten způsob. Na tyto soupravy prostě poslal pár palubních stewardů a stewardek z autobusových linek mateřské autobusové firmy,  tedy - běžný dlouhodobý personál..

Pokud rozumíte vlakům, překvapí Vás jedna věc, která trochu hovoří o kvalitě vlaku. Vlak jímž jsem jel já nebyl nový, a  ačkoli měl za sebou šest provozních sezon na německých tratích, nebylo to nikde vidět. Žádné opotřebení, nic poškozeného. Když jsem druhou hodinu hledal, našel jsem možná příliš snadno se otevírající zajištění dveří prosklené stěny přední kabiny. Budu li soudný, tak uznám, že na přímém konkurentovi, české Regionově, takovýchle  a větších chyb najdu během pěti minut plný pytel - vesele řečeno.

Vlak sebou neháže, zrychlení a zpomalení probíhá plynule, dveře bezvadně těsní a jen absence prachu vevnitř vám připomene, že prostor vlaku je přetlakový. Dýcháte fitrovaný, čistý vzduch. Kdo je astmatik nebo alergik co cestování s ČD každé rozkvetlé jaro omarodí, ocení to.
Příjemnou kapitolou jsou sedadla. Nekloužou, což je velice důležité pro pohodlí našich nejmenších, neunaví ani po delší cestě a to i přesto, že na lokálních tratích to asi nebude důležitý parametr a s tím na co jsme běžně zvyklí se nedají srovnávat.
Překvapí i přítomnost WI-FI systému na palubě. Zejména mladší cestující ocení možnost bezdrátového připojení internetu cestou do práce. Cestou můžete pracovat, vyřizovat poštu a podobně. Šetří vám to čas, nic to nestojí. Tyto systémy nejsou až tak ničím novým. Na střeše je plochá anténa komunikující se satelitem - ostatně známe to například poslední dva roky z letadel nebo v ČR i z autobusové Linky z Prahy do Litoměřic nebo Londýna. či právě ze žlutých firemních autobusů z Brna.
Pro srovnání:
Chtějte tohle od českých drah a s někým na ředitelství to práskne o zem. Přitom tyto služby nejsou pro vlastníky generálních licencí, rozumnějme dopravce s určitým počtem pojízdných stanic, nijak zvlášť drahé.  
Osobně jsem si myslel, že to v tomto Regiojetu fungovat nebude, koneckonců šlo o zkušební provoz. V Teplicích přistoupila trojice mladých lidí. Vypadali, jak to říct, jako dnešní běžná mládež. Jako když kradou auta, kouří trávu, a ten laptop co vytáhli , jakoby před chvílí někomu před nádražím vykopli z ruky i s tou taškou. Asi jako když nastoupí pár dealerů drog. Ale jak to bývá, i přes to oblečení, to byla hodná sedmnáctiletá mírumilovná mládež , myslím lepší než když jsme my byli v jejich létech.
Když začali slangově řečeno "pařit gamesky", rozumnějme hrát hry po internetu na velké vzdálenosti, napadlo mne, že ten systém ve vlaku možná opravdu běží. A ejhle on běžel. Pro mne v jejich létech sen z Marsu, je pro ně samozřejmost. A je to dobře. U ČD tohle nečekejte, prý by něco na ten způsob mělo být v prvních třídách Pendolin, ale nevím, minule, cestou do Ostravy jsem to na vlastním laptopu zkusmo nahazoval a neběželo mi nic. U jízdenky přes sedm stovek už by pro vás něco udělat mohli. Zejména když soukromá, byť velká firma předvede, že je schopna tyhle služby poskytovat na dělnických lokálkách s cenami jízdenek v korunách.

To co pro vás státní firma neudělá za tisícovku, udělá soukromník za dvacetikorunu.


Příjemné bylo i osvětlení vniřku soupravy. Působilo dojmem samoregulace podle venkovní úrovně světla. Asi nemusím rozvádět, že ječivě vyjících zářivek jako v běžných rychlících se tu nedočkáte. Neunavovalo oči a ve voze bylo dobře vidět i  za denního světla tak i večer a také při náhlé změně počasí, kdy jsme mezi Litvínovem a  Teplicemi vleli ze slunečného počasí během dvou minut do  intenzivní bouřky.
Svoji úlohu na světelném komfortu má také  bohaté zasklení vozu. Pocit stísněnosti jako z našich obvyklých vlaků tu nečekejte.  Způsobuje dojem ještě větší prostornosti už tak velkorysého interiéru, ale přitom nedochází k přehřátí vnitřku. Důvod je jednoduchý. Rozměrná okna jsou z determálního skla.
A tady bych se zastavil. Pendolina a  Elefanty ČD mají také determální skla, ale výrazně tmavší. Pěkně to vypadá dokud si nevědomíte nevýhody takového řešení.  Pendolina se to netýká, ale Elefanty jsou zastávkové soupravy. Ne všechny naše malé zastávky jsou solidně osvětleny a pokud se v deset večer chcete podívat v Elefantu z okna kde jste, nevidíte ven. Párkrát jsem před pár lety takhle i já pozdě večer přejel vlastní zastávku a není to nic příjemného. Je fajn, pokud vám Vaše okno může posloužit jako zrcadlo, ale svoji slabě osvětlenou Dolní Horní potom snadno přejedete. Jinak tyto vlaky nechci hanět. Škoda že jsou vhodné jen na velké trati. Představují totiž jediné slušné zastávkové vlaky na ČD. Taky je jich málo.

Zajímavým zjištěním je také to , že výrobce Desira uvažuje běžnou maximální provozní rychlost místní lokálky 120 km.h. Tady ale můžem skončit u toho, že naše místní trati tohle většinou neumožňují. Jinými slovy, DESIRO se dá bez větších omezení používat jako rychlík. Jeden z mých přátel to glosoval slovy, že za těchto rychlostí by nejspíš Regionova po kolejích nejela ale spíš, z nich s ohlušujícím randálem odletěla. Je štěstím pro pasažéry takových tratí, jako je Praha - Rakovník,  že se nedá tak rychle rozjet.

Zaujaly mne ale i maličkosti stran ČD z předváděcích dnů, které se mi příliš nelíbily a  trochou domýšlivosti je považuji za naschvály. Že se s novými vlaky každou jízdu svezou stovky lidí, nebylo dáno ani tak symbolickou cenou, jako spíš tím, že se lidé chtěli dočkat svezení, o nějž běžně přicházejí právě díky monopolu ČD. Povšiml jsme si celé řady drobných nešvarů, jež by se daly nazvat i poměrně neslušně . REGIOJET měl připravena předtočená staniční hlášení, jež ale nádraží odmítla převzít s tím, že jejich zavedení do systémú by bylo příliš náročné. Příjezdy vlaků pak hlásily nevlídné hlasy výpravčích staničním rozhlasem jako před 20 lety a pokaždé bylo zdůrazněno, že jde o

1: Zvláštní vlak,
2: Soukromníka.

V celém kontextu tyto zprávy vypadaly jako hlášení o huráakci nějaké malé skautské firmy. Když  vezmu v potaz velikost a roční obrat mateřské Studentagency přes 6 miliard, je to k smíchu. Ale ví tohle onen obyčejný cestující, jež ta ošklivá hlášení poslouchá?
Diskusí s několika zaměstnanci ČD se kterými se léta znám, jsem pochopil, že před konáním těchto provozních dní dostali zaměstnanci shora z vedení ČD pořádnou "nalejvárnu" jak za minulého režimu a že je vedení předem vybavilo veškerými argumenty "proti" vč . těch nečestných.
Dalším nepříjemným půřekvapením byly na nádražích vyvěšené jízdní řády, jež vyvěšovala SŽDC. Jakkoli vypadaly napohled stejně, nešlo se v nich orientovat. Šotek, nebo drobný naschvál v podobě toho, že nebyly uvedeny výchozí a cílová stanice, ale jen jeden čas a  stanice a nebylo jasné, zda jde o odjezd nebo dojezd vlaku, způsobovaly těžkou orientaci..
V Litvínově jsem si nevěděl rady  a tak jsme se šel zeptat paní výpravčí. Pěkná mladá dáma, myslel jsem si do momentu, než mi odsekla, ať si to najdu v onom řádu. Pravdivě jsem odpověděl, že jej nazývám škodolibým vtipem, protože se v něm nedá vyznat a  dostal jsme vynadáno, že jsem nepříjemný. V duchu jsme popřemýšlel nad tím, co všechno si museli zaměstnanci ČD vyslechnout za nesmysly, než se v nich vzbudila taková nevraživost.

Jak daleko jsou ČD schopny zajít, jsme se přesvědčili před 3 lety, kdy dokázaly vytlačit tehdy začínající RailTrans s zánovními vlaky pomocí Drážního úřadu, který prostě nepovolil do provozu Německé tažné lokomotivy SIEMENS s tím že nesplňují předpisy. Je to k smíchu , když uvážíme, že u nás jezdí na rychlíkových tratích 20 a více let staré lokomotivy, tvz. Banány a Pershingy a to ještě nemluvíme o Polských lokomotivách z dob generála Jaruzelského a jsou o dvě generace pozadu oproti zánovním, Siemensům. Dnes už by to ČD možná neprošlo a tak  se snaží udržet si svoje stármoucí, těžkopádné postavení přes hejtmany.

Pokus odhlédnu od povznášejícího zážitku ze zkušebního dne v tomto vlaku a pídím se po pozadí toho, proč už tyto vlaky nejezdí na naších tratích, přichází rozčarování. České Dráhy si za každou cenu drží svůj monopol a jak se zdá nasadily všechny své páky na to, aby jim RAILTRANS nemohl konkurovat. Konkurent je te ve všech směrech silný a mohl by své cíle dokázat realizovat celkem lehko.

To co je jinde v EU nemyslitelné, je tady u nás realitou. REGIOJET je schopen pokrýt naše regionální trati, do čtyř let. má k tomu kapitál, lidské zdroje, i možnost rozsáhlých nákupů nových souprav. A taky zkušenosti. Když vezmem v úvahu současný stav na místních tratích jež je co do vlaků žalostnější jak v Polsku a to zásluhou nepříliš funkčních ČD je otázka, proč stát nepodpoří stejnými dotacemi jako ČD raději Railtrans. Zlepšení by se dostavilo. Hejtmani, do jejichž působnosti v rámci jejich krajů dráhy spadají, ale prakticky kolektivně přiklepli tyto dotace polofunkční firmě ČD. Jako naprosto nesmyslné se jeví i to, že prakticky ve všech krajích stejnou metodou a to rovnou na deset let dopředu a ještě bez výběrového řízení. Když pominu fakt, že to bylo jednoduše nezákonné a že dřív nebo později to skončí u Ústavního soudu či mezinárodní arbitráže kterou zas prohrajem, je pozoruhodné, že k tomuto došlo zhruba ve stejném čase a  že všichni hejtmani, jež toto učinili jsou z ČSSD. Je snad ČSSD nějak Českým Drahám zavázána?
Perly této strany ve formě arbitráží není třeba připomínat. Zejména, jak jsme museli platit za nelegálně likvidovanou IPB částkou 2000 kč. na jednoho člena rodiny. A byla to právě ČSSD, která nás k tomuto dovedla.
Když mi dneska někdo slibuje třicetikorunové poplatky co nebudu platit a na volebním mítinku mi nalévá pivo za dvě koruny, vkrádá se mi na mysl jednoduchá otázka. Tak kolik malérů budu platit já za vás pánové socialisti. Ze svých daní. Ani bych si to pivo nedal, nějak by mi zhořklo.
V živé paměti ještě máme, jak ty poplatky dopadly v krajích. Aby hejtmani plnili ten třicetikorunový slib, brali peníze  po stovkách milionů z Léčeben dlouhodobě nemocných - například v Královéhradeckém kraji z LDN v Litomyšli, jež se díky tomu doposud nezrekonstruovala - tedy těm nejubožejším lidem. Středočech David Rath došel dokonce tak daleko, že díky plnění tohoto tomuto populistickému slibu nemá na opravy vozovek ve Středočeském kraji.  

Titíž hejtmani mi nyní odepírají zlepšení služeb na železnici, nechtějí na ni pustit do volné soutěže nové firmy a ještě mi tvrdí, že je to pro mé dobro. Nejdále zašel Pardubický Hejtman Matrínek, když prohlásil, že cítí povinnost podporovat státní firmu. Neměl by náhodou pan socialistický hejtman podporovan nás jako voliče, za peníze, jež mu svěřujeme ze svých daní. Zdá se že lobbing obtloustlých Českých Drah pro něj jaksi znamená víc.

A tak  to dopadá, kdiž lid podlehne slibům o poplatcích, létajících pečených holubech a dvoukorunovému pivu.

Vysedám z nádherného zánovního vlaku který nabírá lidi a vrací se zpět do Litvínova. Přestupuji právě do oné stárnoucí osmsetdesítky a sedám si k oknu. Je tu hluk, špína a cítím nepatrně štípavě páchnoucí naftu z topení.
V duchu přemítám, jak se takovéhle věci můžou dvacet let po revoluci pořád dít. Proč voliči pokaždé před volbami naletí těm, co víc slíbí a proč nemůžu jezdit za prací slušnými vlaky. Možná proto, aby někde pár paplášů v dostatečném pohodlí dokončilo svoji kariéru, ať nás to stojí, co to stojí. Jejich následovníci se rychle naučí totéž a  budou to dělat stejně. Možná proto, že politický lobbing je u nás pořád silnější, než konkurence a  zdravý rozum. Možná proto, že jsme my malí dole, těm slibujícím politikům pořád ještě pro smích. A tak jsou ve městech probíjející staré trolejbusy, a na železnici staré vlaky. a velké podnikavé a solidní firmy, co by to zlepšily, nemají proti starým strejcům ve funkcích pořád šanci. A tak nadáváme, žijem vlastně v bídě a nejde to moc změnit. Dívám se za nádherným žlutým Desirem   jež se neslyšně rozjíždí zpátky k Litvínovu. Zlehka, jako by na jeho palubě ani nebylo dalších 150 spokojených cestujících, jež o tuhle krásu za pár dní díky ČD zase přijdou.

 

Právě mi odjíždí sen...

 

Snad se to v příštím roce změní.

 

 

 

Psáno pro IDNES.CZ

Post Scriptum.   Jezdím desiry každý týden, bohužel jen v Německu a Švýcarsku.

Snad se to zlepší.

Snad už politika dostane rozum.